Projekt
vznikl kvůli
střetu mé lásky
k angličtině
a nechuti dětí
se ji učit.

Po tolika hodinách prosezených ve škole chápu, že sednout si ke stolu a otevřít učebnici není to, po čem studenti touží. Stejně tak i ta zvídavá a učenlivá dítka postupně omrzí poslouchat “řekněte dog”. Proto jsem se zaměřila na to,
jak na ně lásku přenést.

Jak jsem již zmínila, předškolní děti chtějí všechno vědět, chtějí si povídat, baví je příběhy. Bohužel jazyk, gramatická struktura, slovíčka až tak zajímavé nejsou. Proto si v našich dětských kurzech hrajeme, zpíváme, cvičíme, tančíme, vaříme a ochutnáváme, děláme pokusy a skrze mini projekty se učíme o světě.
To už zní záživněji, že? A to všechno v angličtině. Děcka se tak učí přirozeně, stejně jako svůj rodný jazyk: nejdříve naslouchají, učí se porozumět, krok za krokem se samy zapojují slovy či krátkými větami a později se učí číst a psát.

Těm, co už jsou ve školních lavicích jako doma, chybí v mnoha případech motivace či možnost své znalosti zdokonalovat, případně si je procvičit formou, která by je bavila. A také jim chybí výzva. Proto jsou kurzy určené pro větší děti plné projektů, na kterých si mohou vyzkoušet nejen své jazykové znalosti. Největší výzvou, zážitkem a odměnou zároveň je pak setkání se stejně starými dětmi z jiného státu, z jiné kultury. Společně pak pracují v mezinárodních týmech, učí se jeden od druhého, seznamují se s cizím státem a jeho zvyklostmi, osamostatňují se. Ne vždy je to na začátku lehké, ale pokaždé je to obrovská zkušenost. Krásná vzpomínka, která se nezapomene, ale může se opakovat každý rok.

Rádi mezi sebou uvítáme i dospělé studenty. Ty, co chtějí svou angličtinu vypilovat a posunout zase o stupínek výš, ty, co se nikdy nedostali za 5. lekci, i ty, co to ani nezkusili. Podíváme se, která cesta a jaký styl výuky povede k Vašemu cíli.